Protože se obě profesně věnujeme stejnému tématu a máme i další společné zájmy, často se setkáváme buď osobně nebo na Skype. O bariérách viditelných i neviditelných, o možných řešeních, zkušenostech uživatelů, nových technologiích atd. jsme už prodiskutovaly stovky hodin a dost času jsme strávily i chozením po městě, kde se názorně ukazují rozpory mezi teorií a praxí. Na jaře jsme za podpory Nadace Veronica v rámci projektu V nejlepších letech uspořádaly česko-švédský workshop „Brno na vlastní oči“. Na různých místech v centru Brna jsme se skupinou účastníků diskutovaly o konkrétních bariérách a řešeních používaných u nás a ve Švédsku.
Obecně řečeno, české předpisy pro tvorbu bezbariérového prostředí jsou složitější a detailnější, ale v prostředí našich měst a obcí je bariér více. Řešení jsou někdy buď pouze formální nebo nejsou v souladu s potřebami uživatelů. Objevují se novostavby i rekonstrukce, které jsou nevyhovující a odborná veřejnost, státní správa ani uživatelé netuší, jak má správné řešení vypadat. Moje zkušenost ze Stockholmu je, že prostředí včetně veřejných dopravních prostředků je tam opravdu bezbariérové, přístupné a vstřícné, řešení sotva postřehnete, protože jsou jednoduchá, nenápadná ale funkční.
V následujícím rozhovoru jsem se snažila zachytit zásadní rozdíly v situaci u nás a ve Švédsku
Od kdy se švédská společnost věnuje problematice přístupnosti veřejných staveb a prostranství ?
První legislativní předpisy týkající se bezbariérovosti se ve Švédsku objevily v 60. letech 20. století. Od té doby nastal jak velký vývoj technologií tak i potřeb uživatelů a to se zrcadlí v používaných řešeních: ůvodní řešení už buď nejsou funkční nebo se objevují jiná, dlouhodobě ověřená, která lépe uživatelům vyhovují. Do této problematiky navíc v posledních letech spadají i další velké oblasti: mimo fyzického prostředí je to dále přístupnost informací, výrobků, služeb,….Zásadní ovšem je aktivita veřejnosti – občané se nebojí upozorňovat na své potřeby a na bariéry, ve Švédsku existuje silná organizace HSO, která sdružuje a zastupuje jednotlivé neziskové spolky. Každoročně se konají pochody za přístupnost, kterých se účastní tisíce lidí s postižením, se zdravotním omezením, rodičů s kočárky, seniorů a jejich příznivců a podporovatelů.
Existují zásadní rozdíly mezi používanými řešeními v České republice a ve Švédsku?
Určitě, rozdílná řešení daná historií, klimatem, úrovní legislativy, postojem společnosti, majetkovými vztahy atd. Na první pohled je patrné, že ve Švédsku jsou jiným způsobem řešené hmatové úpravy pro nevidomé. V souladu se současným evropským trendem se zásadně hmatově liší vodící a varovná dlažba, řešení je jednoduché a logické a konsekventní. V Brně mě vždy zaráží, že téměř každý přechod je řešený jinak. Navíc používaný hmatný typ dlažby by ve Švédsku vyvolal značné protesty lidí na vozíku – je nejen kluzký a nepříjemný pro běžnou chůzi, ale při překonávání působí značné obtíže zejména lidem na vozíku se zvýšeným spasmem. Obecně bych řekla, že řešení, která se osvědčí v praxi, se poměrně rychle dostanou do předpisů a mohou se začít používat – například tzv. stockholmský model přechodu, kde je v části pro nevidomé chodce obrubník s výškou 10 cm pro snadné vyhledání okraje chodníku a obrubník s nulovou výškou pro uživatele s omezenou mobilitou.
Jak je přístupnost zakotvena ve švédské legislativě?
Legislativa ve Švédsku je strukturovaná poněkud jinak než v ČR. Základní technické požadavky na bezbariérové prostředí jsou zakotveny ve stavebním zákoně, důležitý je v tomto bodě i antidiskriminační zákon, který označuje stavební bariéry jako jednu z forem diskriminace. Dále máme na úrovni českých vyhlášek předpis s názvem Lehce odstranitelné překážky, který stanovuje požadavky na úpravy a rekonstrukce. Stavební regulace včetně bezbariérového řešení spadá pod tzv. Buverket – tento úřad nejenom vydává legislativní předpisy, ale financuje např. projekty inventarizace stávající bytové zástavby a zastřešuje vytváření databází z těchto inventarizací. Buverket zastřešuje i další aktivity v oblasti přístupného prostředí: stáže studentů, investice v oblasti lehce odstranitelných překážek (ročně cca 10 mil. korun) atd.
Když jsme narazili na bydlení, jaká je situace ve Švédsku v této oblasti?
Ve Švédsku je cca 50% nájemních bytů, existují pořadníky zájemců a správci mají povinnost nabízet volné byty. Výhodou je, když mohou uvést přístupnost bytu. Používá se například stupnice 1-4, kdy 1 znamená pouze základní přístupnost objektu a 4 pak řešení, které umožňuje použití WC s dvěma asistenty. Další členění je dle možnosti v bytě využít určitý typ kompenzační pomůcky (hůlka, chodítko, vozík). Častější je ve Švédsku i komunitní bydlení pro seniory nebo uživatele s postižením, kdy několik lidí sdílí jeden byt a společně využívají sociální služby. Lidé na tento způsob bydlení mají nárok, pokud jim ho obec nenabídne, mohou na ni podat i žalobu.
Jak je to s přístupností veřejných budov ve Švédsku a jak se k problematice staví obce?
Státní instituce a úřady musí být bezbariérově přístupné dle možností hlavním vchodem. Lidmi se specifickými potřebami se zabývají i zaměstnavatelé: respektování odlišností a tím i přístupnost budov spadá pod hodnotový základ řady podniků.
Na rozdíl od České republiky mají komuny (obce, správní oblasti) větší míru samostatnosti a zodpovědnosti. Každá správní oblast musí mít svůj program pro zlepšování přístupnosti. Hlavní město vydalo například materiál: Stockholm - Program pro bezbariérové řešení a užívání městského prostředí
jako inspirativní metodiku v souvislosti s plánem, že mají být prakticky všechny překážky přístupnosti odstraněny a Stockholm bude nejpřístupnějším hlavním městem světa. Podkladem byla národní směrnice o přístupnosti, která je obsahem vládního návrhu "Od pacienta k občanovi" (prop. 1999/2000:79). Vláda v něm deklaruje, že je třeba soustředit úsilí především na tři hlavní oblasti: prolnutí politiky ve prospěch lidí se zdravotním postižením do všech oblastí společenského života, vytvoření přístupné společnosti pro všechny a odstranění předsudků vůči lidem se zdravotním postižením.
Jedním z důsledků programu je záviděníhodný stav, kdy ve Stockholmu, který má cca 800 000 obyvatel, je ze 300 veřejných WC cca třetina tj. 200 řešeno bezbariérově.
Jaké jsou trendy?
Trendy ve Švédsku jsou shodné s evropským vývojem v oblasti přístupnosti. Od speciálních řešení a jednoúčelových úprav je znatelný příklon k jednoduchým a univerzálním řešením, vyhovujícím všem uživatelům. Pokud jsme u toalet – standardem jsou generově neutrální kabiny (tj. přístupné ženám i mužům), které velikostí odpovídají požadavkům uživatelů na vozíku, kteří potřebují asistenci. V ČR je v tomto směru situace poněkud zvláštní, v legislativě se o kabinách pro vozíčkáře s asistencí sice mluví, jsou však vyžadovány pouze ve stavbách, kde se předpokládá pohyb těchto osob. Kladem „řešením pro všechny“ je i to, že WC nemohou být zamčená.
Jak vidíte situaci do budoucna?
Podle mě neustále roste význam spolupráce v rámci EU. Každý má co nabídnout ostatním, důležitá jsou setkávání, sdílení příkladů dobré praxe, výměny informací, diskuze nad problémy, pohledy z druhé strany, inovativní nápady. Měla by být rovněž podporována podpora podnikání v této oblasti, protože se jedná o nové a perspektivní trhy pro kreativní výrobce a kvalitní výrobky.
Autorka: Milena Antonovičová, konzultantka pro přístupnost a bezbariérové prostředí
Interview Mileny Antonovičové se Zdenou Šrámkovou, certifikované odbornice pro přístupnost fyzického prostředí, 2014.
Převzato z originálního vydání:
Milena Antonovičová, Přístupnost veřejného prostředí ve Švédsku, Smart Cities magazine, 2014, č. 4, str. 28-30, ISSN 2336-1786, URL: www.scmagazine.cz.