Divadlo Reduta

Původní Lichtenštejnský palác byl přestavěn na divadlo již na počátku 17. století. Jedná se tak o nejstarší divadelní budovu ve střední Evropě.

V polovině 14. století na ploše dnešní Reduty stály měšťanské domy. Parcela na rohu Zelného trhu a Kapucínského náměstí patřila od druhé čtvrtiny 15. století rodu Lichtenštejnů, který parcelu odprodal brněnské obci. Po roce 1600 byla opravena a zprovozněna krčma. Byla zřízena tzv. Nová, později zvaná Velká taverna, kterou město nabízelo k ubytování a stravování vzácných návštěv. V roce 1634 přikoupilo město vedlejší dům, časem nazývaný „Malá taverna“, jehož rekonstrukcí a propojením se stávajícím objektem, vznikl jednopatrový uzavřený nárožní komplex s ubytovacími a restauračními prostory, hospodářskými staveními a velkým dvorem, rozsahem odpovídající dnešní Redutě.

Divadelní produkce byla zahájena 28. 11. 1733 a odehrávala se v Divadle v taverně. V letech 1734–35 byla budova přestavěna, zvýšena o 2. poschodí a upravena v nový celek. V roce 1735 byl vybudován kameníkem Františkem Stránským i zdobný vstupní portál budovy ze Zelného trhu s plastickým znakem Brna doplněný sochami. Budova podlehla dvěma požárům, které se staly v roce 1785 a 1786. Na počátku 19. století byl značně devastovaný objekt využit jako lazaret a improvizovaná vojenská ubytovna. Bezpečnostní a provozní normy 20. století si v 50. letech vyžádaly technickou rekonstrukci. V roce 1970 bylo zpřístupněno historické podzemí Reduty, v němž byla podle projektu Kamila Fuchse zřízena vinárna s vinotékou Reduta klub. Nadále nevyhovující objekt v nezměněné podobě chátral až do roku 1993, kdy musel být pro havarijní stav uzavřen.

Radikální rekonstrukce, jenž byla realizována v letech 2002–05, proměnila interiér Reduty a otevřela dlouho skryté a pouze technicky využívané prostory. Nejzřetelnější proměny jsou znatelné v prvcích obnovení redutního sálu, nyní zvaného Mozartův sál. Další změnou je otevření dvora s arkádovými ochozy, jehož transparentním zastřešením vzniklo vnitřní kryté atrium. Proměny jsou také v otevření dalších využitelných prostorů, ale i v důrazu na detaily původního zdiva a v neposlední řadě ve využití moderních stavebních materiálů, koncepčně kombinovaných s původní architekturou. Završením této rekonstrukce byla malířská výzdoba stěn Mozartova sálu, kleneb kavárny a výtvarně pojednané teraco v atriu, které jsou dílem výtvarníka Petra Kvíčaly. Koncept nově vkládaných moderních prvků kontrastujících s historickou strukturou provedla firma - ateliér D.R.N.H., v.o.s.