Divadlo Barka

Divadlo BARKA je dostupné všem, kteří chtějí využít jeho zázemí pro tvorbu, seberealizaci, pro umělecká představení i akce komunitního či informačního rázu. Je otevřená všem druhům umění bez ohledu na to, jací herci, tanečníci či hudebníci v ní vystupují, zda mají dlouholeté zkušenosti nebo začínají, jestli mají hendikep fyzický, mentální či psychický, jsou-li třeba členy etnické menšiny anebo se věnují netradičním či cizojazyčným žánrům a projektům apod.

Historii budovy odstartoval rok 1924, kdy proběhlo slavnostní položení základního kamene, o rok později byla podle projektu architekta Josefa Nováka, vítěze architektonické soutěže, budova nově vzniklého Husova sboru Církve československé husitské dostavěna. Dvoupatrová konstruktivistická stavba na rohu ulic Svatopluka Čecha a Charvatské byla slavnostně otevřena 25. října 1925 za přítomnosti patriarchy Karla Farského a olomouckého biskupa Josefa Rostislava Stejskala. Původně byla využívána sborem a fungovaly zde například církví organizované folklorní, taneční a ochotnické spolky. Těmi byl sál využíván do války, po ní byla církev ostře sledovaná a její činnost tehdejším režimem výrazně omezovaná – divadelní sál tak nebyl nějakou dobu využíván vůbec. Zlomovým rok 1994, kdy od července doslova „vstupuje na scénu“ Liga vozíčkářů, která si divadlo pronajímá, částečně rekonstruje zázemí pro soubory i diváky a zakládá v něm své kulturní zařízení – Bezbariérové divadlo BARKA. Liga vozíčkářů má status občanského sdružení – poskytovatele sociálních služeb – Divadlo BARKA se stává jedním z jejích sedmi programů. Od roku 1995 zde fungovalo šest let v podnájmu Divadlo v 7 a půl.

V prvním patře se nachází bohoslužebna s oltářem a v přízemí byl vystavěn jednoduchý divadelní sál s podiem. Nároží stavby je tvořeno výraznou věží se schodištěm. Průčelí se pyšní zápisem v seznamu kulturních památek České republiky. Sál s kapacitou 150 míst má bezbariérový vstup nejen do hlediště, ale i na jeviště. Hlavním krédem a filozofií tohoto divadla je motivovat menšinové skupiny, zprostředkovávat setkání a spolupráci mezi postiženými a zdravými lidmi poskytnutím kvalitního zázemí pro tyto aktivity. Prostor pro různě pravidelné účinkování dostávají amatérské soubory, tanečníci, integrované soubory, studentská divadla i profesionální realizace, samotné divadlo nemá svůj vlastní profesionální soubor. V České republice neexistuje zařízení podobného typu.

Divadlo musí na svůj provoz žádat Ministerstvo kultury ČR a Statutární město Brno o provozní granty, které bohužel nemá nikdy dopředu jisté a i když vyjdou, nepokryjí ani polovinu ročních nákladů. Bez intenzivní vlastní činnosti a shánění podpory by BARKA nemohla fungovat.